Jaké jsou výhody používání moderních zasakovacích systémů oproti klasickým řešením (např. se štěrkem)?
Důvodů, proč jsou v poslední době podporována řešení vedoucí k zadržování vody v krajině, je několik. Dříve byly dešťové vody běžně odváděny do kanalizace, kterou v případě silných dešťů značně přetěžovaly. V kanalizaci se navíc dešťovka smísí se splašky a na ČOV pak následně musí být čištěna se zbytečně vysokými náklady. Ač nás to možná hned nenapadne, problémem je i velké množství dlážděných, vybetonovaných a jinak zpevněných ploch – nejen, že nedovolují vsáknutí dešťových vod, ale navíc urychlují jejich odtok ze zastavěných území, čímž zvyšují riziko lokálních záplav. V globálu pak dochází k poklesu hladiny podzemní vody a naopak navýšení průtoku v povrchových vodotečích.
A právě to jsou důvody, proč jsou dnes podporována a v mnoha případech vyžadována řešení umožňující zasakování nebo jiné využívání dešťové vody přímo pozemku, kam voda dopadne. Pomocí nich vrátíme vodu do jejího přirozeného koloběhu.
Jak?
U starších domů lze popřemýšlet o např. o tom, které zabetonované nebo zadlážděné plochy již neslouží svému původnímu účelu (původní stání, dvory, které využíváme pouze z části) a tyto pak přeměnit na „zelené“ plochy, které budou bez problémů propouštět dešťovou vodu a navíc krášlit okolí domu. Podobné uvažování se vyplatí i u novostaveb – příjezdová cesta možná nemusí být tak široká, stejně tak chodníky lze vytvořit z propustných materiálů (kamenná drť, štěrk, vegetační tvárnice, dřevěné rošty apod.); tráva bude možná náročnější na údržbu, ale daleko hezčí na pohled a užitečnější z hlediska zasakování vod.
Odvádění dešťových vod ze střech, zpevněných ploch nebo přepadů z nádrží se řeší pomocí zasakovacích průlehů, rýh, poldrů nebo šachet, retenčních objektů nebo rybníčků a mokřadů, v „nejhorším“ pak odvodem do dešťové kanalizace. Použití a výběr objektu závisí na podmínkách v dané lokalitě, jako je infiltrační schopnost půdy, poloha hladiny podzemní vody, znečištění dešťové vody či půdního horizontu, prostorové podmínky atd. Věnujme se však moderním retenčním objektům:
Retenční a zasakovací objekty
Zasakovací systémy a zpomalovací retenční prostory přichází na řadu tam, kde potřebujeme efektivně odvést a zasáknout dešťové vody. Technické řešení vsakování srážkových vod se musí umět vyrovnat s velkými objemy vod z přívalových dešťů (podle německé normy se v případě přívalového deště počítá na 1 m2 plochy, z níž bude voda odváděna, s cca 13,2 l vody). Možností, jak mohou takové prostory vypadat, je několik. Tradičně se používalo zasakování v otevřeném polderu nebo se využívaly podzemní prostory vysypané štěrkem. K modernějším a efektivnějším způsobům patří využití prefabrikovaných plastových tunelů nebo bloků – jejich výhodou je vysoká akumulační schopnost (dle typu může být 95 - 100 % objemu využito k nahromadění vody), úspora výkopových prací a jednoduchá instalace (díky nízké hmotnosti jednotlivých prvků).
Jednotlivé systémy fungují jako „stavebnice“ – bloky se skládají vedle sebe nebo nad sebe tak, aby vytvořily objekt o požadovaném objemu. Tunely se skládají za sebe nebo paralelně vedle sebe, přičemž konce se uzavírají tzv. čely.
Tunelové systémy
Tunely nemají dno a jejich stěny jsou pokryty otvory – to zaručuje, že nashromážděná voda bude pozvolna prosakovat do okolní zeminy. Obě čela (počáteční i koncové) jsou opatřena otvorem pro připojení potrubí, tedy jak přítokového, tak i potrubí pro regulovaný odtok, které následně může část vody odvést mimo pozemek.
Velkou výhodou tunelů je to, že jejich zásobní kapacita se blíží 100 %. V porovnání s prostorem zasypaným štěrkem proto představuje úsporu až 2/3 objemu nutných výkopů. Systém je také velmi lehký a skladný (tunely se skládají a zapadají na sebe), což snižuje přepravní náklady.
Systémy skládané z bloků
Jedná se o kvádry z polypropylenu, které se skládají křižně na sebe tak, aby vyplnily požadovaný objem, a to v pěti až šesti vrstvách (může se lišit dle výrobce). V případě použití v kombinaci s nepropustnými foliemi lze pomocí nich vytvořit retenční nádrž s řízeným odtokem. Dle výrobce se bloky mohou lišit – některé jsou vybaveny zalisovanou filtrační membránou, která je přímo součástí daného kusu, jiné jsou celoplastové, tuto membránu nemají a proti vnikání nečistot je třeba je zajistit jiným způsobem. Některé bloky (např. voštinové) je třeba osazovat do štěrkové vrstvy, jinde toto nemusí být vyžadováno. Stejně tak se různé systémy liší tím, zda je nutné při jejich instalaci použít spojovací materiál – existují totiž i systémy, které nevyžadují žádné upevňovací příslušenství.
Legislativa
Při provádění staveb nebo jejich změn nebo změn jejich užívání jsou stavebníci povinni zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem atmosférických srážek na tyto stavby (dále jen "srážkové vody") v souladu se stavebním zákonem (§ 5, odstavec 3 zákona č. 254/2001).
Na stavebním pozemku je nutno vyřešit vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití. Přitom musí být řešeno:
V únoru 2012 vyšla dlouho připravovaná norma ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod, která specifikuje geologický průzkum pro vsakování, návrh, výstavbu a provoz vsakovacích zařízení.
Při řešení zasakování dešťových vod existuje vždy případné riziko negativních vlivů na okolní stavby a zařízení, popř. změny stability svahů - toho důvodu je vždy vyžadováno provedení geologického průzkumu.
Chcete vidět, jak může vypadat řešení zásaku u domu? Podívejte se!
Shrnutí – přehled výhody moderních zasakovacích systémů
Zdroje
Hospodaření s dešťovou vodou a odvodnění pozemku
Příručka: Nechte na svém pozemku dešťovou vodu vsáknout
Smysl zasakování srážkových a předčištěných odpadních vod